Jdi na obsah Jdi na menu
31. 7. 2010

 

Tak, toto je cestopis mého putování v Řecku po Lefkádě

 

 
 
Již několik let jsem mluvil o tom že bych se chtěl podívat k moři. No a znáte to buď nebyly peníze nebo nebyly peníze a tak do kola a čas plynul, až najednou...
  

Středa  1. Den ( 19.8.2009 )

Vyrážíme s kolegyní Šárkou na dovolenou do Řecka na Lefkádu.  Je to takovej docela malej ostrůvek zhruba ve středu Řecka.. Sešly jsme se v jednu v noci na letišti s vytištěnýma letenkama a doufaly že odletíme. Jelikož jsme naší cestovní kancelář vůbec neznaly pořád byly na místě jisté pochyby, nicméně já vyplašeně pokukoval po rozsáhlé letištní hale, Šárka zkušeně hledala odbavovací část, úspěšně jsme našly. Cirka po dvou hodinkách začalo odbavování.. Jsme odbaveni, plný rozpačitých pocitů stojím před tunelem vedoucím do útrob letadla. Okolo posedávají budoucí spolucestující, po 20-30 minutách stresujícího čekání  přichází sympatická letuška, vstupujeme do onoho "tunelu" a vcházíme do pro mne stísněného prostoru letadla  cca pro 100 cestujících.Obrazek Tak jsme se uvelebily, zapínám popruh a poslouchám pokynů letušky: kde najdu kyslíkovou masku,  jak si ji nasadit,  co dělat v případě havárie, jak zahnat žraloka, kde je únikový východ atp.. A teď to přišlo, letadlo se pozvolna rozjíždí. Jedeme,  najednou zažehly turbo motory a zrychlujeme na  300km - 400km - 600km/h. Mírně se bořím do sedačky, můj tep se zrychluje z mích běžných 80 rázem na ,řek bych na 180-200tepů za minutu. Letíme nooo Paráda.. Letadlo v náklonu cca 45 stupňů stoupá k nebi, země pozvolna mizí z dohledu mám sevřený žaludek. Koukám na Šárku směje se co děláš? Za hodinku jsme tam, ani ti to nepříjde lítám už od malička.. Hmm zabručim a myslím si svoje, ještě chvíli mám divný pocit, poté přijíždí letuška a nabízí pohoštění, informuje nás o trase aktuální výšce a počasí, výška 10.000 metrů a teplota vzduchu -50°C . Na chvíli o5 zneklidním, za okamžik se mi naskytne úžasný pohled z okénka (přes uličku) do svého se vůbec neodvážim pohlédnout..) na právě vycházející slunce,Obrazek tahám z batohu foťák dělám pár snímků,  jsem ok a kecáme, tak nám to uteklo, už pod sebou vidíme moře a maličké ostrůvky, pomalu se přibližují pozvolna klesáme na přistání, ocitáme se téměř nad hladinou vody jako by jsme měly přistávat na vodu, už vidím i rybářské škunery, jsme cca 100m nad vodou mírně zneklidním Šárko je to normální? No jsme dost nízko.. Klesáme, stále níž a níž, sleduji cestující, sou v klidu. Polykám slynu, za pro mne nejdelší asi dvě minuty v životě dosedáme na pevnou zem, (ranvej začíná na samém pokraji ostrova), všichni tleskají, rád se přidávám konečně na zemi říkám si..Pomalu se tlačíme k výstupu z letadla k mému údivu žádný tunel, žádná obří hala letiště, ocitáme se na vojenském letišti na Lefkádě. Jsme informováni že se zde nesmí fotit, natáčet , jinak pokuta a zabavení elektroniky. Vylézám z letadla, vedro a dusno, rozhlížím se do kraje, Řecko sme tu. Pomalu kráčíme napříč ranvejí k malé budově, pozvolna se seznamujeme s místní kulturou, poprvé vidím řeky, vypadají normálně, na zdech sleduji zvláštní písmo připomínající azbuku, návštívím toaletu, zadarmo divný a ke všemu čistý záchod, to je Řecko.. Čekáme na zavazadla, potkáváme sličně vyhlížející delegátku naší ces. kanc. Hurá vše v poho se zavazadly nastupujeme do jednoho ze dvou klimatizovaných autobusů.

 ObrazekPorojíždíme dosud nepoznanou krajinou, hned za letištní halou shledávám  po pravici poprvé moře! Spousta vody. Po necelé hodině dojíždíme do vysněného hotýlku v malebné vesničce Agilos Nikitas vystupujeme z autobusu dostáváme pokyny kudy k hotelu, na druhý den že bude brífink co a jak, dnes máme volno.. Cesta k hotelu je prašná naše těžké kufry na kolečkách po ni jedou asi jako cihla na provázku,zavelím jdeme zkratkou, poprvé v životě jsem zabloudil! Hledáme znovu cestu k hotelu, vysílám Šárku, po několika minutách přichází, už vím kudy beru její skoro nepojízdný kufr plný samých důležitých věcí a štrádujem si to k hotýlku, nadávám ten blbej kufr skoro nejede a má v něm snad jen cihly.. Po dobrý půl hodince konečně přicházíme k hotelu zdá se bít útulný ve dveřích nás vítá majitel cosi pokřikuje řecky, nerozumíme, podává nám chlazenou limonádu, ( ta bodla ) a klíče. Coomon peas procedí vetchý stařík kráčíme za ním , táhnu sviňsky těžký kufr až na horu do třetího patra. Pokoj je na můj vkus super! 2 postele, lednička, konvice, trouba vařič, dřez, příbory, sprcháč, toaleta, koš na použitý toaleťák, televize s čt24, a klimatizace.. ObrazekPěkný výhled co.. Pomal se zabydlujeme, pozvolna vybalujeme, Šárka vyndavá cihly z kufru a  už se vidíme na městské pláži která vydadá útulně, poprvé "ochutnám" moře. Jen s ručníkem a pár euro si to štrádujem na pláž ulehám do stínu a hledím na moře, začínám relaxovat.. Paráda! Po několika hodinách slunění a zjištění že moře je opravdu dost slané jsem se docela pěkně spálil. Super, na to jsem se skutečně těšil.. má rudě zbarvená kůže spolu s mou zrzavou kšticí poutá zraky všudepřítomných řeků..Čas pokročil a nám kručí v žaludku, procházíme potemnělou ulicí a vyhlížíme kde ukojíme své potřeby.. Nacházíme příjemnou restauraci, hladově koukáme na bohaté stoly hostů, usedáme ke stolu a poroučím menu, no je Řecky, paráda, ano mají i anglické s mou bohatou slovní vybaveností, bez problémú přistupuju k menšímu pultíku s hotovými jídly za sklem, a dychtivě ukazuji na zajímaví pokrm milá číšnice se dovtípila přináší onu krmni. Hurá, jíme je to dobré! Jještě cigárko, vínečko a jdeme spát.

 

Čtvrtek 2. Den ( 19.8.09 )

Druhý den  je ráno malí brífink s delegátkou, který obsahuje notné pokyny, telefonní čísla a nějaké typy na zábavu.  Já velmi taktně zjišťuji co má v plánu po brífinku. Po zjištění že máme společný směr, záliby, koníčky se šikovně vtírám do jejího průměrně vyhlížejícího kabrioletu. Povedlo se, to byla jízda, teplý vítr si pohrával s jejími blonďatými vlasy  dala mi. Pár typů kam a jak se mrknout, vystupuju v ostrovním hlavním městě Lefkáda. Ocitám se sám uprostřed města mezi lidmi hovořícími úplně cizí řečí, nevadí, má slušná slovní zásoba 10 anglických slov postačí. Dle instrukcí nacházím zastávku autobusu (vystoupil jsem přímo před ní) hravě leč s určitým napětím zjišťuji čas spoje do Agilos. Po té se chvíli rozhlížím a ukládám ono místo zastávky hluboko do paměti, mířím na hlavní třídu, poznávám mnohé odlišnosti kultur, docela jiný svět, poměrně dost lidí náhle se kolem mne myhne v tom davu vyřítí motocykl, div mne neporazí, HOVADO! Říkám si prohlížím krámky, suvenýry, ženy. Vedro, hledám internetovou kavárnu, asi po hodině nacházím útulnou dřevěnou loď s nápisem Internet Coffee. Usedám dávám drink a komunikuji s rodinou. Cestou zpátky žasnu, nikde ani  noha! nechápu, teprve 15:03 i většina krámků má zavřeno, nevadí v klidu procházím hlavní třídu. Kupuju místní pivo, asi 30 minut Čekám na autobus, nejede, ne zpozdil se jen o 5 minut. Úspěšně kupuji lístek do Agilos. Přijíždím cca kolem 17:00. V podvečer se jdeme se Šárkou podívat přes kopec na západ slunce a dělám pár jakžtakž fotek. ObrazekPoté jdeme na večeři. Tentokrát se snažíme vybrat něco z Anglicky tištěné nabídky.. Po chvíli váhání si přece objednáváme je toho dost, Šárce přinesly nějákej hnus ani to moc nejí.. Zapíjíme šárka vínem já skouším místní pivo Mitos je dobrý! Něco jako náš staropramen. Další beru sebou.. Dem spát 

 Pátek 3.Den ( 21.8.09 )

 Vstáváme časně 7:00 Čeká nás celodenní výlet lodí. Těšíme se. V 7:30 se scházíme s ostatními na zastávce kde na nás čeká smluv. autobus v 8:00 dorážíme do Nidri. Nabízí se nám pohled na poměrně malé městečko, s poměrně malým přístavem, kde se nachází asi 10 výletních lodí Na první pohled mne zaujaly tři v řadě stojící lodě, jsou ze všech největší. Za zmínku ještě stojí snad původní celodřevěná pirátská loď která, jak jsem se později dozvěděl, také dělá vyhlídkové plavby s rožněním všelijakých dobrot přímo na palubě, a polonahými piráty..  S delegátkou byl sraz až před lodí, samozřejmě čekala nás před trojicí třípodlažních zmíněných lodí.. Pomalu se hrneme na palubu, až na třetí palubu, je nejvzdušnější, zakrývá ji jen jakási plachta, pofukuje příjemný větřík. Pěkný výhled na město. Vyrážíme, za námi další dvě „obří“ lodě. Nidri nám pomalu mizí za zády, po pravici máme ostrov Lefkáda, po levici v dálce několik malých ostrůvků. ObrazekPo několika minutách se nám otevírá úplně jiný pohled. Po pravici se tyčí jediná dominantní stavba, maják. Po levici kam až oko dohlédne už jen širé moře, nádherný pohled! Obeplouváme ostrov , útesy připomínají pobřeží anglie.. Míříme na osmou nejhezčí pláž světa! Kde nás čeká koupání. Už se k ní blížíme, po pravé straně z vody trčí nádherné bílé skaliska. Opodál ona osmá n.p.s. ObrazekKoupání bylo super! V tom vedru to fakt bodlo. Po koupáku míříme na nedaleký miny ostrůvek, po chvíli přijíždíme, do malé leč romanticky vyhlížející zátoky. Je tu nádherně , Přístav je plný lidí, prcháme dál do útrob honosně vyhlížející ostrovní „vesničky“ plné turistů a krámků se suvenýry. Šárka mizí v davu. Já postávám, fotím.. Po chvíli se mi Šárka ztratí úplně, (potkáme se v lodi.. Říkám si).. Po chvíli ji nalézám v jednom zapadlém obchůdku oběšenou suvenýry. ObrazekVracíme se do lodi, pokračuje se v plavbě. Tentokrát na oběd, ten bude na dalším malém ostrově vyhlášeným na rybí speciality. Cesta nám utekla rychle, při vystupování mi někdo profesionálně přišlápl pantofli, Takže mi přetrhl popruh co ji drží na noze, nadávám, proklínám onu osobu do třetího kolene, komplikace na rybím ostrově nemají moji všude dostupnou velikost "47". Kupuju lepící pásku obratně spravuju.. Konečně usedáme do restaurace několik minut čekáme na obsluhu, nakonec prcháme, pojídáme giros, vedro spousty času rozhodnuto! Jdeme do vody, voda je báječná! Odplouváme, cestou zpět se seznamuji s sympatickou  slečnou, navštěvujeme, proslulou jeskyni kde se skrývala řecká ponorka před nacisty, následuje vyhlídková plavba plujeme kolem maličkých oku lahodících ostrůvků. Plavbu zakončujeme u jednoho z nich krátkou zastávkou na koupání. Náhle mi zatrnulo koukám na vedlejší loď potápí se! Trochu znejistím, Obrazekna ostatních přihlížejících je vidět určitá nervozita, i naše loď je narvaná k prasknutí, popouštím uzdu fantazii. Fotím, trvá to docela dlouho, nic se ale neděje a loď po chvíli zapne čerpadla vyrovná se a pomalu odplouvá, žádné Obrazekdrama,  i mi odplouváme, po několika minutách se ocitáme v přístavu, kde nás již čeká autobus, už se moc těšíme na večeři.. Krátce po sedmé jsme zpět v hotelu . Domlouváme se sousedy že půjdeme společně na večeři. Hurá konečně se najíme, umí totiž anglicky.. A skutečně již dosedáme, do naši oblíbené restaurace. Sousedé zkušeně poroučí na stůl, se Šárkou se nestačíme divit, personál přináší chobotnice, a jiná pro nás nepoživatelná jídla, nám doporučují nějakou specialitu s caciki, vynikající debužírujeme.. Pak pivo se sousedy na terase, hrajeme karty Šárka otevírá Finlandii. Parádní večer! Uleháme v pozdních večerních hodinách. 
 

Sobota 4.den ( 22.8.09 )

 Den kdy jsem málem vypustil duši.. Ale nepředbíhejme, vstávám časně v 6.30 mi jede autobus,do Lefkády, přijíždím na hlavní autobusové nádraží. Kde ke mně přistupuje snědá špinavá, bosá asi pěti letá dívka oděná jen do jaké si sukýnky a nastavuje ruku, nechápu.. Podávám ji rohlík, ne dávám asi euro. Ještě chvíli jsem v šoku. Pak po zdlouhavých peripetiích kupuji lístek do Pevezi. K mému úžasu jedu na naše poměry luxusním autobusem mercedes, samozřejmě klimatizovaným, tónované skla s UV filtrem atd, a u nás Karosi.. Vystupuji, mírně za centrem, téměř u autobusového nád. Preveza, vracím se zpět do centra. Cestou prohlížím místní hřbitov, žádná černá samé bílé náhrobky.. Docházím do centra dává něco k snědku, procházím krámky, téměř žádní lidé.. Jsem zklamán jako centrum se jeví liduprázdná hlavní ulice, se spoustou na můj vkus primitivních krámečků.. Prošel jsem celou ulicí až nakonec, při cestě zpětObrazek zabočím do postranní uličky, pak další a další až dojdu k nábřežní ulici, kde jsou slibně vyhlížející restaurace jedna vedle druhé, ceny nejsou nejlevnější.. Procházím onu „nábřežní“ ulici tam a zpět taky o ničem.. Opět zklamání jedu zpět do Lefkády. Tet teprve začíná to pravé vzrúšo, mám ještě dost času, od začátku se chci podívat na zdejší pláž kde se prohánějí místní „borci“ na jakýchsi padácích s lyžemi, doposud jsem nic podobného neviděl.. Obrazek ObrazekBeru taksík, beach please poroučím, kouká nechápe, opakuji povel a ukaziji letálk s pláží beach please, smlouváme cenu. Vysedám u pláže paráda, courám po pláži dělám foto.. Zpátky pudu pěšky, říkám si projdu se ušetřím.. Vyrážím statečně do města vypadá to tak na pět kilometrů, pohodička. Po asi 500 metrech je odbočka mezi místní vilky, zkrátím si cestu.. To byl teda nápad, po asi hodině v 50°C ! Zničný vedrem potkávám postarší ženštinu, po dosti zmateném rozhovoru ukazuje směr, pokračuji v cestě, ještě několikrát se ptám na cestu a dál bloudím, ještě dobré dvě hodiny. Dehydrovaný, vyčerpaný, hladoví a žízniví jdu dlouhou pustou ulicí bez budov, kdesi v dáli se tyčí dvě osamocená větší stavení, pomalu se k nim přibližuju, že by to byla, ano je to samoška přímo u autobusovího nádraží jsou tu dokonce i ty dvě malé žebrající dívky ještě spolu s dalšími dětmi v jejich věku.. Jdu najisto přímo k mrazícímu pultu, je mi naomdlení, strkám hlavu do mrazáku a ovívám se vějířem, lidé docela nechápou, po chvíli se dostaví značná úleva, kupuju džus a nějáké drobnsti a pokračuju na autobusák, zjišťuju spoj do agilos, jsem stále dost vyčerpaný, evidentně úpal, je mi dost blbě usedám, přímo pod klimatizaci a čekám na autobus, po necelé hodině je mi o něco líp. Jdu se projít po autobusáku,Obrazek seznamuji se s místní roštěnkou vypadá mile, (vrací se mi síly) kecáme, máme mírnou jazykovou barieru, zjišťuju jméno že pochází z řecka, (original Řekině.. ) a má společnou cestu. Prý stanuje s partou stanici odemne.. Možná se stavím říkám ji. Tak to uteklo vystupuje, při  odchodu mne olizuje, ani jsem se nestich "bránit", asi se stavím.. Večer rychlá večeře a spát. 
 
Neděle 4. Den (23.8.09)

Realxuju, jdu s Šárkou na pláž a užívám vody. Pohodička. Dost jsem se spálil, hlavně záda, Šárka vypadá jak z Nigérie.. Večer jdeme na večeři do naší oblíbené restaurace. S údivem zjišťujeme že tam mají český jídelní lístek, tak to je k vzteku, rázem objednáváme, jídlo, pochrocháváme si popíjíme vínko, pivko, jsme spokojeni. Cestou na pokoj kupuju pivo a hurá na kostky se sousedama papkáme brambůrky popíjíme pivo, hrajeme kostky.. Co dodat? Pohoda?!
 Obrazek
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Pondělí 5. Den (24.8.09)

 Rozhodly jsme se navštívit Nidri, když jsme byli na výletě lodí tak nebyl čas na courání.. Ráno se poflakujeme po městě pak jdeme na oběd. ObrazekVyrážíme až ve 14.30 v 15.00 jsme na místě, Procházíme hlavní ulicí se spoustou krámku s všelijakými cetkami, Šárka nakupuje, samozřejmě jen praktické věci. Já jen mačkám spoušť. Zjišťujeme že cena lodi byla cca poloviční, ale jsme nad věcí.. Ještě uděláme kolečko, a pádíme na autobus, je to tu malí, nic moc k vidění. Vlastně jen vodopády, ty se nachází pár kilometrů, (asi dva) za městem, ale tam sme nebyli, pry bylo zrovna vyschlé.. Později jsem se dozvěděl že se tu dá půjčit vodní scooter, škoda.. Večer, se krmíme doma, pochutnáváme si na Feta sýru, s místním chlebem který je doela jiný od našeho, bohužel se to nedá popsat slovy, k tomu přikusujeme čerstvou zeleninu. Vynikající pošmakujeme si! Zapíjím pivem hrajeme karty se sousedy, zase prohráváme, vždycky vihrají oni..! 
 
Úterý 6. Den
 (25.8.09) 

 Dnes vstávám brzo, v 7.20 mi jede bus. Chci se totiž podívat do městečka Parga. Zkušeně nasedám do ranního autobusu směr Levkáda (kde přesedám do Prevezi odkud rovnou do Pargi). Zde na mne již čekají místní bosé sotva šestileté žebrající děti podávám jim celé jedno euro. Z autobusu směr Preveza se mi podařilo zachytit skutečně skromný příbytek těchto dětí. Tam, jsem již po druhé, takže se vcelku orientuji. Sice jsem vystoupil o dvě zastávky dřív, než jsem měl, ale s radostí v srdci jsem těch 5km došel. Na hlavním autobusovém nádraží jsem opět narazil na značnou jazykovou barieru. U přepážky na výdej lístků jsem se posunky dorozumíval s mužem ve středním věku, který byl jazykovou výbavou obdařen asi jako já, takže po dobré půl hodince jsem byl vybaven správnými jízdními řády. Kde jsem se dočetl, že mi za hodinu jede spoj do Pargi, ale zpět v 18:00 nebo až druhý den což by nevadilo, kdyby mne to samé nečekalo i zde! Takže strávit jednu noc v Parze a druhou zde v Preveze jsem si už finančně dovolit nemohl. Takže jsem s hlubokým zklamáním procházel liduprázdnými ulicemi Prevezi a pomalu mířil směr Lefkáda.  

 Pokračování příště... 
 
 

Loading

 

BlueBoard.cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

coolman - coolman

23. 8. 2010 22:23

Díky to mě těší!

Katjuša - bez nadpisu

3. 8. 2010 15:28

Pěkně napsané, skvěle sem se pobavila! Teším se na pokračování. :-)